弃舍(qì shě) “abandons, casts aside, discards”
HD. 4.1125b, s.v. 弃舎(唐代); DK. 6.388a(唐代);
5b7.是妙光法师 时有一弟子 ……… 求名利无厌 多游族姓家 弃舍所习诵 废忘不通利(v)
≠ K. 27.9.(uddeśasvādhyāyu) tathâsya (…. na tiṣṭhate bhāṣitu); ≒ O. .(uddeśasvādhyāya) visthāsi (… na tiṣṭhate bhāṣita); cf. Krsh. 42; ; Z. 67c3.舍置(所学 不讽诵读);