一心(yī xīn) “concentration of the mind; meditates on, contemplates”
HD. 1.19b(汉代); DK. 1.31d(汉代); Krsh(1998) , s.v.;
45a21.持此一心福 愿求无上道 我得一切智 尽诸禅定际(v)
K. 335.9.dhyāna~; Z. 116c5.禅;