吹放

吹放(chuī fàng) “blows away” 

not found at HD. 3.237; not found at DK. 2.903;

89a9.自然風起,衆華,散于佛上(p)

K. 159.12.avakarṣayanti; O. .avakarṣayaty apanāmayati; L. 22b27.吹去;